Školka...

Dnes jsem chtěla napsat o tom jak jsem s Tomáškem začala chodit do školky. Ono to školka není, já tomu tak jenom říkám. Je to servis který je úplně zadarmo. Nabízí to provincie Ontario. Zjistila jsem, že všechny provincie v Kanadě toto nenabízí. Jmenuje se to Ontárijské Vzdělávací Centrum. Každý den jsou otevření od 9 ráno do 4 odpoledne a můžeme tam kdykoliv přijít a hrát si s hračkami. Dost často je mění, tak je to fajn, že se děti zabaví. Jsou tam oddělení podle věku dítěte. My chodíme do 0 až 12 měsíců. Také tam mají tělocvičnu, kuchyní, místnost na kreslení a další. Nabízí i různé programy. My jsme teď chodili na tancování v plynkách.... sranda že? Byla to hodina, kde jsme si sedli do kruhu, zpívali, říkali různé básničky, potom jsme vyráběli různé věci, jako otisky rukou... Je to samozřejmě v angličtině, takže se tam učím i já. V listopadu budeme chodit na 2 různé programy tak jsem zvědavá co tam budeme dělat. Výborné je to, že tam pracují bývalé užitelky z mateřských škol, takže dostaneme sem tam i nějakou tu radu.

No a tady je zase pár fotografií, jak si Tomášek doma hraje....

Lezení a Stěhování

Je to tak... lezení a stěhování. Náš Tomášek se naučil lozit po čtyřech. Nejprve to bylo pomalu, potom se to každým dnem zrychlovalo. Teďuž je tak rychlý, že jsem ve střehu pořád. Dostane se už tam kam chce. Na jednu stranu je to dobré protože ho pořád nemusím nosit a vymýšlet co budeme dělat. Na druhou stranu je to u nás trochu problém protože je tu spousta káblů a elektriky... tak ho pořád musím posílat někam jinam. Někdy se mu to nelíbí a pěkně se rozčílí. Dokáže i dobře kopat jak se vzteká. Doufejme, že ho to snad brzy přejde.

U jídla je to taky někdy komedie. Většinou drží něco v ruce aby se zabavil. Když ho to přejde tak to hodí na zem. Někdy to hodí na zem jenom tak a sleduje jak to všechno sbírám. Někdy i mě dojde trpělivost a nechám to tam ležet. Chvilku to nechá ale potom se také rozčiluje. Tak i někdy musím zpívat, říkame říkanku Vařila mišička kašičku... a nebo Milan dělá různé zvuky, jako že lžička letí s jídlem... až vlítne do pusy. Nejlepší je když má hlad a má kousky chleba. To se krmí sám. Nakonec stejně vyhrajeme.... nakrmíme ho.

Houpačka

Není tomu dlouho, co jsme začali pravidelně chodit na houpačky. Nejprve jsem si na ně sedala já a Tomáška jsem si dala na klín. Jakmile se naučil sám sedět, začala jsem ho dávat do houpačky pro mimina. No a teď už se chodíme houpat pokaždé, když se jdeme projít. Máme už dva okruhy. Buď jdeme napravo směrem k plaveckému bazénu a parku. Tam je to lepší protože tam chodí hodně dětí. Nebo jdeme doleva do nového parku u vody, kde nás to zavede na dětské hřiště. To je ale většinou prázdné. Málokdy tam jsou děti a to je škoda. Je to tam čistší a lépe udržované. Poslední dobou se Tomášek sám pohoupá a potom si sedneme spolu na houpačku, kde mu zpívám písničky. To se mu líbí, dokonce se ke mně i přidá a pobrukuje si. Je to super....

Minulý týden Milan dostal nápad, že se půjdeme projít až do přístavu.... no nápad to byl dobrý. Počasí bylo krásné, jeden z posledních teplých dnů. Už přesně nevím kolik bylo stupňů, řekla bych tak asi 22. Po cestě tam nám Tomášek usnul. Tam nám to trvalo asi hodinu. Potom jsme zůstali u dětského hřiště a to je opravdu obrovské... no a po cestě domů už jsme si i říkali, jak ten Tomášek bude pěkně odpočinutý a my dva padnem v obývaku na koberec. Celkem jsme byli venku 2,5 hodiny. .... no a taky to tak dopadlo. My jsme padli na zem a Tomášek si začal hrát.

Tady jsme se s Milanem trochu zapovídali. Potom jsem se podívali na Tomáška a ten chudák přes čepicu nic neviděl.... byl ale ticho....

Poslední fotka je výhled na přístav tady v Oshawě. Když se podíváte do prava ůplně na výběžek v dálce, tak vidíte jadernou elektrárnu. Krásný to pohled co? Potom před tím už je vidět molo s majákem, a vlevo od Milana je přístav za stromy, kam jezdí obrovské zámořní nákladní lodě. O víkendu je tu většino živo. Hodně lidí sem chodí si jenom tak posedět, nebo si i opečou buřty na roštu. V týdnu je tu pár důchodců a maminek s dětmi.