Přání....

Drahá Rodino a Přátelé,
Srdečně vám chceme popřát Krásné Vánoce, rodinnou pohodu a spoustu dárečků pod stromeček..... moc na vás myslíme....
Zdenka, Milan a Tomášek

Chystají se velké oslavy

Přesně tak. Letošní Vánoce budou opravdu jiné. Tomášek bude slavit 23. prosince svůj první rok a Štědrý den už bude takový jaký má být. Vloni jsme ho strávili v porodnici. Dlouho jsme přemýšleli kam dáme stromeček protože malý už všude dosáhne a všechno stahuje dolů, nebo rozhazuje. Nakonec jsme ho dali na stůl, tam zatím nedosáhne. Tady je několik fotek jak zdobíme stromeček.

GO Baby GO

Nedávno jsem pročítala různé rodičovské časopisy kde mi do oka padla hračka a pomůcka GO Baby GO. Je to takové malé auto které se dá rozložit a vznikne z toho takový vůz které dítě tlačí a s jeho pomocí se učí chodit. Později se to opět složí a děti se mohou na tom vozit. Ne že bychom byli pohodlní, ale ty záda přece jenom bolí... Tak jsem začala hledat, jestli to tu někdo po okolí neprodává už použité. Měla jsem štěstí, našla jsem jeden. Když jsem to donesla domů, měla jsem obavy jestli se mu to vůbec bude líbyt. Úspěch to mělo velký. Prní den jsme si s Milanem opravdu nesedli. Střídali jsme se po několika kolách. Tomášek chodil jako divý... tam a nazpět.

Bobři....

Je jenom 9 hodin večer ale já jsem tak unavená, že dneska jenom napíšu něco nového tady na naše stránky a půjdu spát. Zítra zase fotím a tato klientka mi asi dá zabrat, tak si musím na ni dát pozor. Jedna z těch co jsem se rozhodovala, jestli jí mám fotit nebo radši ne..... nicméně....

Jedna vizážistka která se mnou pracuje nám dovezla dárek pro malého. Krásnou psí čepici a rukavice. Musela jsem si ho v té čepici vyfotit protože je opravdu roztomilá. Navíc se strašně jednoduše obléká a dobře hřeje.

Nedávno mi Tatiana navrhla abych přijela s Tomáškem, že mi ukáže krásný park. Milan se musel učit na zkoušky a potřeboval doma klid, tak jsme jeli. Netušila jsem kam vlastně půjdeme. Nakonec šla celá Kaňokova rodina. Bylo se na co dívat. Kousíček na sever je malá ochranná oblast kde je les, místo na stanování...  a krásná jezírka. Měli jsme štěstí a viděli jsme několik bobrů.

Toto ještě bylo focené když jsme měli dobré počasí. Dneska je to tu už trošku jinak. Venku je 0 nebo pod nulou a trochu poletuje sníh. Moc ho tu nemáme, jenom tak 1cm. Málem jsme zapomněla že máme ten teplý pytel do kočárku dovezený z Česka. Hned jsem pro něho utíkala a doufala jsem, že se do něho náš Tomášek ještě vejde. Je super a opravdu teplý. ... naštěstí ho ještě můžeme používat.

Ta druhá fotka je z koupelny kdyř se Milan holí. Tomášek ho strašně rád pozoruje a nenechá si to ujít.

Už nám lezou zuby....

Minulý měsíc jsem si tedy opravdu užila. Hlavně tím, že jsem pořádně nemohla spát. První zub v 11 měsících se konečně prořezával ven. Tomášek se probouzel s velkým brekem tak 5x za noc. Několikrát jsem s ním musela do kuchyně vzít studený kroužek který mu to uklidnil. Dnes už má zuby 3 a to pěkně ostré. Tak se mi zdá, že kazdý týden mu roste jeden zub.

Takhle už dnes nespí. Tyto fotky se mi podařilo chytnout během neklidného spaní, když ho zub opravdu bolel.

U jídla se nespí!

Alespoň se to tak říká. U jídla se nespí. On mi také neusnul hned u jídla... ale až na konci. Tyto fotky jsou opravdu vzácné, protože se to ještě nikdy nestalo aby mi takhle usnul. Nejprve jsem nakrmila jeho a potom jsem si sedla ke stolu sama. Dala jsem mu do ruky malou sušenku jako zákusek po jídle. Koukám a koukám a to poslední sousto už se k puse nedostalo. Musela jsem se smát a utíkat pro foťák.

Jsme tu zase!

Tak vidím, že jsme přeskočili celý listopad. Omlouvám se, že jsem tu nic nového tak dlouho nedala. Naplno jsem se dala opět do práce. Musela jsem udělat celé nové webové stránky, nový marketingový plán, vizitky, brožury... no všechno. Práce mám hodně. Fotím tak 4x týdně, což je hodně. Musím ty fotky také spracovat na počítači, vytisknout a poslat... No, ale udělám si čas na tohle.

Kde tedy začít? Sousedi nám přinesli takový malý stan pro Tomáška. Hned jsme ho vyzkoušeli a moc se mu tam dobře hraje, tak jsme ho nechali už postavený. Je to takový menší hrad. Naházeli jsme mu tam hračky tak si tam vesele zaleze a spokojene si tam hraje. První fotka je taková divoká. Chvíli to trvalo, než si Tomášek uvědomil, že to nemá pevné stěny.

Další videa...

Video kameru už máme po ruce teď pořád. Nikdy nevíme kdy zase bude něco zajímavého. Tak tady je první, kde se Tomášek ukazuje jak už umí stát a udělat pár kroků kolem nábytku.



Toto video je moje oblíbené... je to opravdu sranda. Naučil se napodobovat indiány. Dokonce si už někdy ruku dá sám před sebe...

 

Poslední video je jak se Tomášek naučil vyjít schody... on tedy leze, nechodí. Dolů je to horší. To jde hlavou prní. Včera jsme koupili branku aby jsme si někdy oddychli... no jo... jenomže když jsme viděli jak byl neštastný, tak jsme ji dali pryč.

Už se nám motá úplně všude...

Je to tak. Tomášek se naučil stát a pomalu se sune kolem nábytku. Sem tam se mu ještě rozjedou nohy až pomalu udělá provaz a to potom volá o pomoc. Přišlo to docela rychle. Před několika dny dokonce začal i sám kráčet. Já ho držím za ruce a on pomaličku už skoro ten metr a půl újde sám. Uvidíme jak to dlouho bude trvat, než se nám naučí chodit. Před 2 dny měl 10 měsíců. Ten čas letí šíleně rychle.

Lístečky

Je tu podzim a na zemi je plno barevného listí. Náš Tomášek je z toho samozřejmě nadšený. Teď už žádné hračky do kočárku ani nepotřebuje. Když vyjdeme ven, strčíme mu do ruky nějaký hezký javorový list a je to... někdy si ho drží i ve spánku a někdy se s tím samým listem i vrátíme domů.

V posledních 3 týdnech se nám naučil stát a dokonce už i pomalu udělá sem tam i krok kolem nábytku. Venku to je pořád nahoru a dolů, jenom aby se mohl dostat k těm nejlepším lístkům.

Školka...

Dnes jsem chtěla napsat o tom jak jsem s Tomáškem začala chodit do školky. Ono to školka není, já tomu tak jenom říkám. Je to servis který je úplně zadarmo. Nabízí to provincie Ontario. Zjistila jsem, že všechny provincie v Kanadě toto nenabízí. Jmenuje se to Ontárijské Vzdělávací Centrum. Každý den jsou otevření od 9 ráno do 4 odpoledne a můžeme tam kdykoliv přijít a hrát si s hračkami. Dost často je mění, tak je to fajn, že se děti zabaví. Jsou tam oddělení podle věku dítěte. My chodíme do 0 až 12 měsíců. Také tam mají tělocvičnu, kuchyní, místnost na kreslení a další. Nabízí i různé programy. My jsme teď chodili na tancování v plynkách.... sranda že? Byla to hodina, kde jsme si sedli do kruhu, zpívali, říkali různé básničky, potom jsme vyráběli různé věci, jako otisky rukou... Je to samozřejmě v angličtině, takže se tam učím i já. V listopadu budeme chodit na 2 různé programy tak jsem zvědavá co tam budeme dělat. Výborné je to, že tam pracují bývalé užitelky z mateřských škol, takže dostaneme sem tam i nějakou tu radu.

No a tady je zase pár fotografií, jak si Tomášek doma hraje....

Lezení a Stěhování

Je to tak... lezení a stěhování. Náš Tomášek se naučil lozit po čtyřech. Nejprve to bylo pomalu, potom se to každým dnem zrychlovalo. Teďuž je tak rychlý, že jsem ve střehu pořád. Dostane se už tam kam chce. Na jednu stranu je to dobré protože ho pořád nemusím nosit a vymýšlet co budeme dělat. Na druhou stranu je to u nás trochu problém protože je tu spousta káblů a elektriky... tak ho pořád musím posílat někam jinam. Někdy se mu to nelíbí a pěkně se rozčílí. Dokáže i dobře kopat jak se vzteká. Doufejme, že ho to snad brzy přejde.

U jídla je to taky někdy komedie. Většinou drží něco v ruce aby se zabavil. Když ho to přejde tak to hodí na zem. Někdy to hodí na zem jenom tak a sleduje jak to všechno sbírám. Někdy i mě dojde trpělivost a nechám to tam ležet. Chvilku to nechá ale potom se také rozčiluje. Tak i někdy musím zpívat, říkame říkanku Vařila mišička kašičku... a nebo Milan dělá různé zvuky, jako že lžička letí s jídlem... až vlítne do pusy. Nejlepší je když má hlad a má kousky chleba. To se krmí sám. Nakonec stejně vyhrajeme.... nakrmíme ho.

Houpačka

Není tomu dlouho, co jsme začali pravidelně chodit na houpačky. Nejprve jsem si na ně sedala já a Tomáška jsem si dala na klín. Jakmile se naučil sám sedět, začala jsem ho dávat do houpačky pro mimina. No a teď už se chodíme houpat pokaždé, když se jdeme projít. Máme už dva okruhy. Buď jdeme napravo směrem k plaveckému bazénu a parku. Tam je to lepší protože tam chodí hodně dětí. Nebo jdeme doleva do nového parku u vody, kde nás to zavede na dětské hřiště. To je ale většinou prázdné. Málokdy tam jsou děti a to je škoda. Je to tam čistší a lépe udržované. Poslední dobou se Tomášek sám pohoupá a potom si sedneme spolu na houpačku, kde mu zpívám písničky. To se mu líbí, dokonce se ke mně i přidá a pobrukuje si. Je to super....

Minulý týden Milan dostal nápad, že se půjdeme projít až do přístavu.... no nápad to byl dobrý. Počasí bylo krásné, jeden z posledních teplých dnů. Už přesně nevím kolik bylo stupňů, řekla bych tak asi 22. Po cestě tam nám Tomášek usnul. Tam nám to trvalo asi hodinu. Potom jsme zůstali u dětského hřiště a to je opravdu obrovské... no a po cestě domů už jsme si i říkali, jak ten Tomášek bude pěkně odpočinutý a my dva padnem v obývaku na koberec. Celkem jsme byli venku 2,5 hodiny. .... no a taky to tak dopadlo. My jsme padli na zem a Tomášek si začal hrát.

Tady jsme se s Milanem trochu zapovídali. Potom jsem se podívali na Tomáška a ten chudák přes čepicu nic neviděl.... byl ale ticho....

Poslední fotka je výhled na přístav tady v Oshawě. Když se podíváte do prava ůplně na výběžek v dálce, tak vidíte jadernou elektrárnu. Krásný to pohled co? Potom před tím už je vidět molo s majákem, a vlevo od Milana je přístav za stromy, kam jezdí obrovské zámořní nákladní lodě. O víkendu je tu většino živo. Hodně lidí sem chodí si jenom tak posedět, nebo si i opečou buřty na roštu. V týdnu je tu pár důchodců a maminek s dětmi.