Musím přiznat že jsem so moc těšila až budeme moci vytáhnout sáně. Tady je dost těžké sehnat ty klasické Evropské pro dvě osoby. Tak jsem alespon sehnala malé sánky pro Tomáška. Dlouho nám tu nesněželo. Pořádně napadlo vlastně až v lednu. Tak jsem hned vyrazila s malým ven. Po pár koleček na zahradě jsem byla připravená si dát sprchu. Ono se to tomu prckovi samozřejmě nejvíc líbí když jede rychle. No, jenomže běhat ve sněhu je docela fuška. Jednou jsme s Milanem taky zašli na blázký kopec kde bylo spousta dětí z ulice. Tak jsem ho pomalu pouštěli dolů a myslíme, že se mu to docela líbylo. Několikrát se i pousmál, ale měl tak zmrlý obliček že se mu smát moc nechtělo. Nejraději sedí a kouká se jak odhazujeme sníh. Vždycky začne vyvádět když vidí, že bereme lopatu.
Ještě jednu příhodu napíšu. Vozila jsem ho na zahradě když začal dělat hlouposti a házet se ze strany na stranu. Samozřejmě, že se sáně převrhly a skončil ve sněhu... No to byl šok. Studí to a je to mokré. Sníh doslova nenávidel. Vyváděl jako pominutý. Potom se uklidnil ale celý týden na sáně nechtěl a sněhu se dotknout taky ne... on tam totiž pěkně zabořil obličej. Ted už je to zase dobrý, ale sněhu je málo.
Žádné komentáře:
Okomentovat